Novinky ze zrzavého světa!
Máme spoustu novinek ze zrzeččího světa radovánek, her, mňoukání a papání...
Před pár dny jsme se my koťátka stěhovali do nového bydlení. Z místnosti, kterou naši lidi používají jako takové skladiště, kde jsme měli pelíšek ve skříni, jsme odputovali do koupelny. Je to prý z důvodu, abychom nechodili čůrat do odložených různověcí a dalo se po nás lépe uklízet... No, v koupelně tedy není tolik schovávaček, ale vynahradíme si to občasnými výlety do předsíně a už i ven na zahradu. Vycházíme zatím jen kousek před dům, ale už to zkoušíme. Ta divná černá stvoření, co jim lidé říkají psi, jsou na nás hodná...i když dobrmaní pošťouchnutí čumákem, co je větší než celé malé koťátko není zrovna úplně košér... Řešíme to po svém, každý mrňous dle své nátury a svého momentálního rozpoložení. Nejdravější nebojsa je Evžen, probíhá mezi psy jako by to byla hra na kličkovanou... Elsa jako pravá lvice prská a šermuje proti psovi pacičkou. Nakonec se nechá očuchat ale s vítězoslavným pohledem se vrací zpět do pelíšku. Eliáš se drží trochu zpátky...je z nás asi nejrozumější. Elzebub je střela neřízená, zkouší se psy hru na schovávanou pod gaučem a na honěnou přes celou chodbu. Nepleteme se, honí on ty psy, ne naopak!
Elzebubík na číhané...
Dostali jsme předevčírem odčervovací pastu od paničky do tlamičky, ale nebylo to tak strašné, jak se to zdálo být... ona ta pasta chutnala mmm, po kuřecím... Ještě si tuhle kůru (prý pro jistotu) zopáknem před odchodem do nových domovů...abysme byli stopro krásní a fit :-)
No a včera jsme byli poprvé na návštěvě u našeho pana doktora. Museli jsme se mu ukázat a předvést, jaká jsme vydařená sebranka. Byl z nás nadšený! Oddechl si, že nemá v ordinaci s sebou svoji dcerku, že by bez jednoho z nás domů neodešla :-)
Ale když jsme dostali včeličku pod kůži, nelitovali jsme, že nebudem u pana doktora bydlet ... Abyste rozuměli... Panička si panu doktorovi stěžovala, že nám slzí trošku očička a Bubíkovi malinko i nosík. Pan doktor jí sice uklidňoval, že to nic není, možná malinké nachlazení, jak začínáme objevovat svět, ale pro její klid a naši dokonalou kondici nám píchnul trochu penicilínu a po dvou dnech dostaneme včeličku opakovačku doma od paničky, uf to už je vlastně za chvíli...
Pan doktor nevěřil vlastním očím, kyž jsme v ordinaci na stole směle vylézali z naší přepravní tašky a někteří nejmenovaní z nás se mu po plášti snažili vydrápat až za krk!!! Byli jsme se tam podívat ale hlavně kvůli tomu, aby se zjistilo, co jsme vlastně zač a nedocházelo k mýlkám...Pan doktor paničku uklidnil, že to není žádná ostuda, když to u nás ještě nepoznala jistě, že on to možná taky nepozná... ale snad poznal... Výsledek zkoumání pohlaví je následující :
Elsa = kočička
Elzebub = kocourek
Eliáš = kočička (takže Eliška)
Evžen = kočička (takže Evička)
Eliška a Elsa v boji o hlavy...
...jé ona nás vyfotila!
V popředí dvojka zleva Ezebub a Evička, v pozadí Eliška a Elsa
Elzebubík dostal chuť na mlíčko...
...nebo že by na maso?
Eliáš alias Eliška se nevzrušuje, je to největší lenoch ze všech...
...i když se ale také umí občas pořádně rozdovádět...
...ráda však pozoruje okolní dění z vodorovné polohy
Zato Elzebubek nemarní ani vteřinu a zkouší správnost spodního odvětrání bedýnky...
... také se musí prubnout nosnost střechy...
"Hurá, máme prázdniny!"
Evžen alias Evička při průzkumu futrálu na foťák...
Elsa na číhané...
...čí je ta noha?
Kočičáčci už mají postaráno o nové domovy a doufám, že si to nastávající páníci těchto zrzounů nerozmyslí, protože se na ně jejich budoucí svěřenci moc těší! Ale to si budou muset ještě chvilku počkat, než se rozjedou za novými rodinami. Elsa poputuje k rodině do Plzně, Elzebub k mladé paničce do domu se zahradou do Domažlic, Eliška měla slíbené dokonce Pardubice, ale bohužel kvůli té velké dálce na ně musí zapomenout. Určitě se jí bude ale líbit třeba také v Domažlicích... No a Evičku si asi necháme u nás doma, protože přilnula tolik k paničce, že by se ty dvě těžko loučily... Pokaždé když vejde do místnosti, má Evičku na nohavici šplhající jí po celém těle až za krk, kde se uvelebí a třeba i spokojeně usne... Evička je nejmenší ze všech a ostatní jí odstrkávali od maminčiných cecíků, panička jí dává pít z lahvičky umělé kočičí mlíčko a i to malou Evu možná přiláskovalo. Nu marně se neříká, že láska prochází žaludkem...
Eva von Wonischen
